Okupace byla zlomem, naděje na lepší zítřky zmizela. Do čela KSČ byl zvolen Gustav Husák, ze „socialismu s lidskou tváří“ se stal „socialismus s husí kůží“. Tzv. Moskevský protokol, který krátce po okupaci podepsali komunisté z Československa i SSSR, rušil výsledky Pražského jara a nastolil normalizaci.

Nástup normalizace

Dubčekovy reformy byly rychle rušeny. Znovu se zavedla cenzura. Spolky jako K231, KAN, Sokol či Junák režim rozpustil. Pokračovala perzekuce církví, kněží, biskupů. Rozběhly se důkladné čistky ve všech státních orgánech, zaměstnávali se už jen spolehliví komunisté, kteří se otevřeně zřekli ideálů Pražského jara. Úroveň občanských a hospodářských svobod se vrátila do stavu o deset let dříve. Prověrkou v Komunistické straně neprošlo 327 tisíc lidí (z téměř milionu a půl členů). Přibližně 300 tisíc občanů bylo vyhozeno ze svých zaměstnání. Mnoha mladým lidem nebylo z kádrových důvodů umožněno studium – nevyhovovali režimu (oni nebo někdo z jejich rodiny byl „politicky nespolehlivý“). Občané, kteří se  protirežimně projevovali nejhlasitěji, byli vyslýcháni, trestáni, vězněni. Přestože represe režimu už nebyly tak brutální jako v 50. letech, mají na svědomí spoustu tragických
lidských osudů.

Dočasný pobyt vojsk

V říjnu byla podepsána smlouva o „dočasném pobytu sovětských vojsk“. Sovětských vojáků zde bylo koncem 80. let přes 70 tisíc. Jedna z vojenských posádek byla trvale umístěna i v Šumperku – kasárna přímo sousedila s objektem železniční průmyslovky, jejímž studentem byl také Jan. Dočasný pobyt nakonec trval 23 let.

Tajná policie

Symbolem doby se stala rovněž státní tajná policie StB. Jejím úkolem bylo najít jakoukoli snahu o podvracení režimu a potlačit ji. Část občanů s StB spolupracovala – udávala. Za jisté výhody (peníze, privilegia, kariéra) nebo pod nátlakem (strach o svou rodinu, práci…) se někteří stávali spolupracovníky a donášeli na své sousedy, kolegy, na své nejbližší. Výslechy StB byly děsivou noční můrou.